Michaela je milovnice přírody a vynálezkyně. Patří mezi nesmiřitelné bojovnice s nespravedlností a bezprávím. S Jirkou Falcem organizovala petici pro zavedení protihlukových opatření v oblasti Jižní spojky podél počernických Vinohrad, zejména usilovala o vybudování protihlukového valu – vedení radnice tehdy dalo přednost zalesnění před protihlukovým valem, ačkoliv je nasnadě, že stromy hluk nezastaví.

Michaela má hluboký vztah k ochraně životního prostředí a opuštěným psům, miluje potápění ke korálovým útesům stejně jako toulky lesem a českou krajinou. Ideově se vymezuje vůči výstavbě na úkor přírodních ploch, úbytku zeleně a kácení stromů. Je proti plýtvání zdrojů, drancování surovin, znečišťování životního prostředí a obecně proti nesmyslnému hospodaření v zájmu jednotlivců. Na přelomu milénia Michaela působila v komisi péče o zeleň.

Obrovská produkce oxidu uhličitého a energetická náročnost cementářského průmyslu v celosvětovém měřítku přivedly Michaelu k materiálovému výzkumu geopolymerů a jejich využití – jedná se o trvanlivé silikátové kompozity, které lze považovat za pojítko mezi keramikou, polymery a betonem. Výroba geopolymerů je energeticky nenáročná a jejich využití je mnohostranné – například udržování a restaurování stavebních a sochařských památek jejich pomocí je nadějnou cestou, jak Michaela několikrát ve svých aplikacích prokázala.

Michaela publikovala mnohé vědecké články a je autorkou patentů kompozitu skvělých vlastností – viz např. geopolymer/Michaela Steinerova.